Děkujeme:
Děkujeme:
Spisovatelé do knihoven je společný projekt Asociace spisovatelů, deseti knihoven z celé České republiky a desítky (tentokrát jedenáctky!) současných autorů a autorek. Šestý ročník projektu nabídne během deseti měsíců roku (září 2023 – červen 2024) to nejlepší ze soudobé prózy a poezie.
Vystudoval religionistiku a sociologii, dnes přednáší na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Je autorem románů Dějiny světla (2013), za který získal Cenu Evropské unie za literaturu, a Možnosti milostného románu (2019), nominovaného na Magnesii Literu. S Petrem Vizinou připravili knihu rozhovorů o současné spiritualitě Znamení neznámého (2021). Naposledy vydal povídkový soubor Liliputin (2022), který se vztahuje k válce na Ukrajině. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků. Je šéfredaktorem měsíčníku Host, pravidelně spolupracuje s týdeníkem Respekt a s Českým rozhlasem.
Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Karlově univerzitě v Praze, pracuje jako redaktor Salonu Práva. Vydal sbírky povídek Tajná kronika Rychlých šípů... a jiné příběhy (Host, 2006), Jidáš byl ufon... a jiné příběhy (Druhé město, 2016) a romány Projekt Gilgameš (Druhé město, 2019; nominace na Magnesii Literu za prózu), Největší lekce dona Quijota (Druhé město, 2021; nominace na Magnesii Literu za prózu) a Gablonz/Jablonec (Druhé město, 2022). Příležitostně působí i jako knižní redaktor a editor, píše také písňové texty pro libereckého písničkáře Karla Pazderu a kapelu NekrmiT.
Vojtěch Vacek se narodil roku 1993 v Praze. Je jedním z organizátorů mezinárodního festivalu Den poezie a knihovníkem Domu čtení Městské knihovny v Praze. Básně a bajky publikoval v literárních časopisech, novinách a antologiích. Vydal básnické sbírky Schopní jsou ti s chlopní (2015, edice H_aluze) a Měňagon (2021, Pavel Mervart), za který obdržel Cenu Jiřího Ortena. Jeho básně byly přeloženy do několika jazyků. Je členem umělecké skupiny naHajana.
Básník, spisovatel, dokumentarista, badatel a editor. Vystudoval Fakultu sociálních věd UK v Praze (1992). Od roku 1998 do roku 2018 pracoval jako literární redaktor a dramaturg Českého rozhlasu Praha. Autor a spoluautor řady rozhlasových a televizních dokumentů (podílel se mj. na cyklech Heydrich – konečné řešení; Neznámí hrdinové; Rudí prezidenti; Generálové; dokumentech Mrtvolu sprovoďte ze světa, Jako bychom dnes zemřít měli aj.). Vydal sedm básnických sbírek, několik knih rozhovorů s politickými vězni, napsal monografii o českém mučedníku komunistického režimu P. Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli (2012), která byla Lidovými novinami vyhlášena jako Kniha roku 2012. Z posledních dosud vydaných knih: jako editor připravil knihu Z. M. Kuděj – Neklidný zadek mě pálí (2017, vyhlášena jako Kniha Vysočiny na havlíčkobrodském knižním veletrhu), jako autor napsal prozaickou knihu Jízda na skle ochcanou strání (2017), soubor dokumentárních povídek z protektorátu Čurda z hlíny (2019) a její dvě pokračování Do posledních sil (2020) a 1945: Léto běsů (2022), a také básnickou sbírku Jana bude brzy trhat lipový květ (2022). Jeho knihy, básně a povídky byly přeloženy do francouzštiny, italštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, řečtiny a chorvatštiny. Žije na Vysočině.
Aleš Kauer (1974) je rodák ze Zábřehu na Moravě, který se usadil s přítelem-hercem Zdeňkem v Jihlavě. Zde provozuje nakladatelství Adolescent a živí se jako grafik. Když ho zrovna nebolí hlava, pije čaj z Nepálu (naučil ho to Spěváček). Ačkoli se z Jihlavy málem odstěhoval, stále zde zhudebňuje Magory a spol., přičemž odmítá stárnout a chová se přesně jako Benjamin Button.
Spisovatel, sociolog a novinář. Vyrůstal na slezském venkově, žije v Brně, pracuje pro deník Alarm, kde se zabývá českou politikou, společností, školstvím a jinými traumatickými tématy. V roce 2011 spoluzakládal původně sarkastické hnutí Žít Brno. Napsal knihy Nejlepší kandidát (2017), 111 míst v Brně, která musíte vidět (2020) a Destrukce (2021). Za román Destrukce získal cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Zuzana Kultánová vystudovala bohemistiku na Slezské univerzitě v Opavě a následně na Ostravské univerzitě. Za svou knižní prvotinu Augustin Zimmermann byla nominována na cenu Magnesia Litera za objev roku a získala Cenu Jiřího Ortena 2017. Žije v Praze.
Tereza Brdečková se narodila v Praze a studovala na FAMU. Debutovala roku 1996 kolekcí novel s názvem Listy Markétě a následovaly romány: Šahrazád a král (1999), Učitel dějepisu (2004), Toyen (2005), Slepé mapy (2006), Alhambra (2010), Zrcadlo Serafina (2017). Překládá také poezii (Zafer Senoçak - V novém světě (2008), Bernard O’Donoghue - Deštivec / Rainmaker (2019). Jejím vlastním básnickým debutem jsou Zlatí kohouti (2022). Z non fiction knih je nejznámější O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha (2022). Tereza vyučuje na FAMU a je scenáristka (seriál Bohéma, film Jiří Trnka: nalezený přítel, dokumentární série Ještě jsem tady). Spolu s Jiřím Dědečkem řídí od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na odkaz Jiřího Brdečky a na vlastní tvorbu.
Básnířka, publicistka, literární historička. Vystudovala bohemistiku na FF UP v Olomouci, zabývá se např. českou meziválečnou poezií nebo osobností a tvorbou Pabla Nerudy a její recepcí v československém prostředí. Autorka sbírek Milíře (Weles, 2016), Kenotaf (Host, 2018), Falkenfrau (Host, 2021), za kterou byla nominována na Magnesii Literu, Deště Maierniggu (Odeon, 2022) a monografie Pokus o nekonečného Nerudu (FF UP, 2019). Příležitostně překládá, věnuje se rovněž redaktorské činnosti. Od roku 2020 přispívá svými sloupky do internetové odnože časopisu Host, H7O. Časopisecky publikovala např. v Hostu, Tvaru, A2, Welesu, Aluzi, iLeGaLitu, Textech, DR ad. Organizuje literární a literárně-hudební večery (Valašské Meziříčí, Olomouc). Její básně byly přeloženy do španělštiny, galicijštiny, angličtiny a polštiny.
Narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů. Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010), Štěstí jistě přijde (2019, Host) a Vtáčení (2022 Odeon). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.