ADAM BORZIČ


básník
nar. 1978

Básník, překladatel, publicista, terapeut, který už několik let vede literární obtýdeník Tvar. Do světa literatury vstoupil v roce 2008 jako člen básnické skupiny Fantasía, kterou spolu s ním tvoří Kamil Bouška a Petr Řehák, a to stejnojmennou společnou sbírkou.

Dále vydal knihy Rozevírání, na cenu Magnesia Litera nominované Počasí v Evropě a nejnověji Orfické linie.

9 otázek

pro Adama Borziče

Na čem Vám v životě záleží?

Na lidech, které miluji. Na lidskosti, kterou se pokouším naplno žít. Na mém vztahu k Bohu. Na poezii.


Kdy jste byl naposledy šťastný?

Naposledy jsem byl šťastný dnes ráno. Zbožňuju světlo přicházejícího dne. Často se mi při vstávání vynoří věta islámského myslitele Enese Kariće, že dny a noci přicházejí z hlubiny vesmíru a ne z elektrárny.


Jaký je Váš oblíbený spisovatel?

Bože, těch je… Teď zrovna je to Bruno Schultz, protože čtu jeho Skořicové krámy, které mi působí svou obrazovou krásou závratnou slast. Trvale básník Walt Whitman, protože je to básník hlubokého štěstí, živoucího kosmu a osvobozeného erótu.


S jakou literární postavou byste si chtěl něco začít?

Chtěl bych být milencem Klia, lupiče z románu belgického básníka Henry Bauchaua Oidipova cesta. Chtěl bych mu nahradit jeho mladickou lásku - pastýře Alcyona. A chtěl bych s ním chránit Oidipa a Antigonu.


Kdybyste mohl prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

V Kerouacových Podzemnících. Chtěl bych se poflakovat mezi beatníky, kouřit ve studených bytech na zemi marihuanu, nervózně diskutovat o Poundovi, okukovat krásnou černou Mardou, nasávat smutek jazzu, nebo skočit na vlak a někam zdrhnout…


Jakou svou knihu máte nejradši?

Tu, kterou teď píšu. Vždycky mám nejradši tu, která teprve vzniká.


Co vás v životě nejvíc změnilo?

To nevím, chvála Bohu se stále měním. Jistě, zažil jsem pár zlomových bodů, životních uzlů: vztah s jedním básníkem během dospívání, plný literatury a bolesti; umírání ženy, která mě zasvětila do psychoterapie; duchovní obrat, když mi bylo dvacet; objev bisexuality... Co z toho mě změnilo nejvíc, netuším…


Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl sám sebou?

Archeologem… Orchidejí… Želvou…
Ale vlastně jako básník můžu být za určitých okolností vším, protože možná nejsem ničím...


Proč píšete?

Sartre o Genetovi řekl, že píše, aby byl milován. Já možná píšu, abych víc miloval.