IVANA MYŠKOVÁ


prozaička
nar. 1981

V červnu 2017 představila svou druhou prózu, povídkový soubor „Bílá zvířata jsou velmi často hluchá“, který vydalo nakladatelství Host. Pozornost si vysloužila svým debutem „Nícení“ (Fra, 2012).

Dlouhou dobu působila jako literární redaktorka ČRo 3 Vltava. Vystudovala Literární akademii v Praze. V roce 2007 se uvedla také jako dramatička rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem.

9 otázek

pro Ivanu Myškovou

Na čem Vám v životě záleží?

Na přátelství, na slovech, na zvířatech, na stromech… A osobně hlavně na tom, abych nikoho neuvrhla do neštěstí.


Kdy jste byla naposledy šťastná?

Mám to každý den – aspoň chvilku. Stejně jako se kumuluje neštěstí, kumuluje se štěstí. Štěstí a neštěstí jsou kolektivní, v mém případě odvozená od štěstí a neštěstí mých nejbližších i vzdálenějších bližních. Zvýšená empatie v podstatě nedovolí soustavnější pocit štěstí ani neštěstí.


Jaký je Váš oblíbený spisovatel?

Witold Gombrowicz, Franz Kafka, Robert Musil, Virginia Woolfová a Vratislav Kadlec.


S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

Se Lvem Myškinem z Idiota a s Ulrichem z Muže bez vlastností. Nejlépe s oběma najednou.


Kdybyste mohla prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

Kniha léta od Tove Janssonové.


Jakou svou knihu máte nejradši?

Ještě nemám moc na výběr… Asi obě. Ale teď tu novější, protože s ní žiju. Je to jako s lidmi. Až mě naštve, vrátím se k té první.


Co vás v životě nejvíc změnilo?

Pocit vnitřní svobody a psaní, které je na ní existenciálně závislé. A můj drahý muž (ale pak by otázka musela znít jinak).


Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Stromovým zvířetem.


Proč píšete?

Protože musím.