Spisovatelé do knihoven je společný projekt Asociace spisovatelů, knihoven z celé České republiky a desítky současných autorů a autorek. Druhý ročník projektu nabídne během deseti měsíců školního roku (září 2018 - červen 2019) to nejlepší ze soudobé prózy a poezie.
Lékař, básník a esejista je zároveň autorem nebo spoluautorem několika odborných knih z oblasti psychiatrie, je emeritním primářem Psychiatrické nemocnice Bohnice. V pražském vydavatelství Dauphin vydal devět básnických sbírek Z člověka oči (2007), Letná: první kroky na Měsíci (2008), Kobalt přechází do krve (2009), Tady a nikde (2010), Práce s mraky (2012), Sfinze a hlemýžďům (2013), Černá bere (2014), Pootevřeno (2015), Slunce bez pohybu (2016) a nejnověji Červený otazník (2017). Za sbírku Černá bere byl nominován na cenu Magnesia Litera.
Adéla Knapová je známá především jako novinářka, dlouhodobě je spjatá s týdeníkem Reflex, kde působí od roku 2009 jako kmenová autorka. V roce 2003 vyšel její první román Nezvaní. V roce 2016 nakladatelství Fra vydalo její novelu Nemožnost nuly, již hned po vydání zařadil Český rozhlas mezi nejlepší české a světové knihy roku. V roce 2017 jí ve stejném nakladatelství vyšel román Slabikář. Je také autorkou povídek (mimo jiné pro časopis Weles, Český rozhlas Dvojka ad.). Žije na jižní Moravě a částečně v severním Řecku.
Básník, překladatel a literární publicista Ondřej Hanus vystudoval po absolvování gymnázia v Písku bohemistiku a překladatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl redaktorem a šéfredaktorem časopisu Psí víno, působil v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, nyní pracuje jako nakladatelský redaktor. Vydal básnické sbírky Stínohrad (Weles, 2008), Výjevy (Host, 2013) - za tu obdržel Cenu Jiřího Ortena 2014 - a v roce 2017 Volné verše, které mu vynesly nominaci na Magnesii Literu 2018. Jeho verše byly přeloženy do angličtiny, němčiny a rumunštiny.
Vystudovaná právnička Irena Dousková začínala jako básnířka - na počátku 90. let jí vyšla básnická sbírka Pražský zázrak (1992). Největší oblibě u čtenářů se ale těší její druhá próza, román Hrdý Budžes (1998), také zásluhou divadelního představení s herečkou Bárou Hrzánovou v hlavní roli. Na tento bestseller volně navazuje prózami Oněgin byl Rusák (2006) a Darda (2011). Irena Dousková působila také jako novinářka, v současné době je spisovatelkou z povolání. Její knihy byly přeloženy do jedenácti jazyků. V roce 2018 jí vyšla poslední novela Rakvičky.
Prozaik, který zaujal už svým debutem z roku 1998 Poslední tečka za Rukopisy, který vydal pod pseudonymem Josef Urban. Následovaly romány Sedmikostelí, Hastrman- cena Magnesia Litera za prózu, dále Stín katedrál či Santiniho jazyk. Jeho romány či novely byly zpočátku velmi ovlivněny anglickým gotickým románem, který přetavil do osobité formy. Od roku 2006 píše knihy zasazené do konkrétní doby, ať je to Lord Mord, Praga Piccola, nebo obsahující tajemství jako Boletus Arcanus ad. Poslední román Závěrka, 2017, se ale odehrává v přítomnosti a nabízí zas jiný pohled na tvorbu tohoto prozaika.
Spisovatelka, literární historička, scenáristka, překladatelka německých děl. Jako dramaturgyně působila při divadle Na Zábradlí, kde spolupracovala s režisérem Petrem Léblem, o němž sepsala monografii Smrt, nebudeš se báti (Host, 2008). Debutovala románem A já pořád kdo to tluče (Petrov, 2005), následovaly Peníze od Hitlera (Host, 2006) či Příspěvek k dějinám radosti (Host, 2014). Je držitelkou řady prestižních literárních ocenění, například Usedomské literární ceny. Je překladatelkou držitelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové.
V roce 2019 ji vyjde román Hodiny z olova inspirovaný pobytem v Číně.
Lucie Faulerová je spolu s výtvarnicí Kateřinou Šedou spoluautorkou knihy Brnox - Průvodce brněnským Bronxem (2016), za níž autorky získaly cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. Samostatně debutovala v roce 2017 románem Lapači prachu. Působí jako dramaturgyně a produkční v Národní galerii v Praze v projektu Anežka Live! Je také redaktorkou a korektorkou na volné noze.
Básnířka, časopisecká redaktorka, editorka a literární kritička. Orientuje se především na současnou českou poezii a prózu. Podílela se na přípravě desítek knih, na vzniku antologie Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (Dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou na redakci ročenky Nejlepší české básně 2014 (Host, 2014). Debutovala sbírkou Týdny (Dauphin, 2014), za kterou obdržela Magnesii Literu za poezii v témže roce. Experimentální titul vejce/eggs (Dauphin, 2018) předkládá 101 dvojverší a propojuje poezii, překlad a hudbu.
V současnosti má k vydání připraveny dva básnické rukopisy.
Básnířka, redaktorka, editorka a literární kritička. Vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK. Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012 (Host, 2012) a dvoudílné Antologie české poezie (dybbuk, 2007 a 2009). Publikovala básnické sbírky Přítelkyně (Literární salon, 2007), Město, které není (2009, bibliofilie s linoryty Pavla Piekara), Tance (Dauphin, 2015) a dosud poslední Zatímco hlídací psi spí (Dauphin, 2017). Od třinácti se věnuje tanci, nyní zejména flamenku.
Je držitelkou Drážďanské ceny lyriky za rok 2016.
Anna Bolavá se do širšího povědomí veřejnosti dostala svou prozaickou prvotinou Do tmy (2015), za níž získala Magnesiu Literu za prózu. Debutovala ale o dva roky dříve básnickou sbírkou Černý rok (2013). Rovněž její poslední román Ke dnu (2017) byl nominován na Magnesiu Literu. Anna Bolavá pracuje jako jazyková korektorka, recenzentka a píše texty rozličných žánrů.