Spisovatelé do knihoven je společný projekt Asociace spisovatelů, knihoven z celé České republiky a desítky současných autorů a autorek. Pátý ročník projektu nabídne během deseti měsíců roku 2022 (leden - červen, září - prosinec) to nejlepší ze soudobé prózy a poezie.
Básnířka, prozaička, výtvarnice, překladatelka a organizátorka kulturních akcí. Pracuje jako tlumočnice a překladatelka z polštiny, slovinštiny, italštiny a francouzštiny. Od roku 2004 začala spolupracovat s mezinárodním literárním časopisem Pobocza (Krajnice), v letech 2005 až 2010 vedla jeho českou redakci a překládala pro ni poezii. Jako redaktorka kulturní rubriky pracovala pro časopis Navýchod. Je členkou Asociace spisovatelů a Obce překladatelů, porotkyní ceny Magnesia Litera za poezii (2018, 2019). Kromě dvou publicistických knih Nové Heřminovy – Neu Ebersdorf (2003), Jak žít s povodněmi (2005) vydala román Cizinci (2004), sbírku básní Neuvršćeno (2009), Pozdrav ze Sudet (2010), Její bolest (2012), Hořem (2014) a Jaká nesmrtelnost? (2020), za niž získala literární cenu Jantar. Své básně a prózu zveřejňuje v českých i zahraničních časopisech. Žije v Berouně u Prahy, kde se svým mužem Peterem Kuharem pravidelně pořádá mezinárodní literární festival Stranou - evropští básníci naživo.
Byl zahradníkem na Pražském Hradě, kde se mimo jiné setkal s mnoha jinými zahradníky, s čalouníky, hasiči, sklenáři, instalatéry, zametači, šoféry, truhláři a dalším lidem v různé intenzitě pracujícím, dále s několika prezidenty, s jedním králem, jedním diktátorem, duchem císaře Ferdinanda I. a kocourem Vendelínem, čestným myšilovem palácových půd. Později se snažil živit všelijakou prací, která ho většinou nebavila, nejraději totiž píše básně. Vydal básnické knihy Zápisník pana Pinkeho (1990, 1993, 2018), Mlha za zdí (1992), Vyznamenání za prohranou válku (1992), Situace (1995), Sny na konci noci (1996), Nouzové zastavení času (2007), Tma se mne dotýkala (2018), Noční četba (2019 – kniha byla v roce 2020 oceněna cenou Magnesia Litera za poezii), Tajný sběrač levandule (2020), Zprávy tajnou řečí (2021), Hlasy ryb (2021), Fú (2021) a Čtení z ohně (2021). Když nepíše básně, dívá se z okna nebo se prochází v zahradách.
Irena Šťastná je autorkou pěti básnických sbírek Zámlky (2006), Všechny tvoje smrti (2010), Živorodky (2013), Žvýkání jader (2015) a Sen o třetí plíci (2018). Spolu s Milanem Šťastným napsali také krátké veršované vyprávění pro děti s názvem Na mamuta (2017). Nejnovější kniha Dny. Noci. A co víc? byla vydána na konci roku 2021. Nominaci na Drážďanskou cenu lyriky obdržela Irena Šťastná v roce 2012. Čtvrtá kniha Žvýkání jader byla nominována na cenu Magnesia Litera v roce 2016. Cenu Jantar za literaturu získala autorka v roce 2019. Její básnické texty byly dosud přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, slovenštiny, portugalštiny, rumunštiny, španělštiny a hindštiny.
Tim Postovit se narodil v roce 1996 v Kyjevě. Vyrůstal v Českém středohoří. Básně psal nejdříve v mateřské ruštině. Od šestnácti let píše česky. V současné době studuje ruskou filologii na FF UK. V roce 2019 debutoval básnickou sbírkou Magistrála (Pointa), verše z ní byly zastoupeny v ročence Nejlepší české básně. Překládá z ruštiny. Účinkuje v rámci platformy Slam poetry CZ. V roce 2019 získal sdílený titul mistra ČR v duo slamu. Básně publikoval v periodikách Tvar, Literarni.cz, Kulturní noviny, Artikl a dalších. V roce 2021 vydal sbírku básní Motýlí pavilon (Host). Je členem Asociace spisovatelů. Živí se jako učitel češtiny pro cizince. Žije v Praze.
Spisovatelka, básnířka, hispanistka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde šest let pracovala jako odborná asistentka. Dva roky působila jako lektorka češtiny na katedře slavistiky ve španělské Granadě, poté odjela na dlouhou dobu do Argentiny a Brazílie, kde vyučovala potomky českých krajanů. Jako novinářka píše především pro týdeník Respekt, v němž také byla nějakou dobu zaměstnána. V současnosti pobývá trvale v České republice. Je autorkou řady románů, povídkových knih, básní a knih pro děti. Z těch nejznámějších uveďme Žluté oči vedou domů (2007), Tsunami blues (2014) nebo S Baťou v džungli (2017). Zatím posledním autorčiným dílem je román Senzibil, který vyšel v roce 2020 v nakladatelství Torst. Markéta Pilátová patří k nejpřekládanějším současným českým spisovatelům.
Narodila se v severovýchodních Sudetech v Broumově, který je obklopen zalesněnými kopci a vévodí mu benediktinský klášter. Spisovatelka a songwriterka je na nezávislé hudební scéně známá pod pseudonymem Stinka. Vydala ceněné knihy Vrhnout (2010), Černý Klarus (2012) a Imago. Ty trubko! (2014) (nominace na Magnesia Litera, Česká kniha roku). Její nezaměnitelný barbarský, animální, svobodomyslný, magický styl psaní se promítá i do jejích písní, které vyšly na albech Krrrva!, Bído, čau, Neviňátko. Spolupodílela se na překladech Listů trávy Walta Whitmana společně s whitmaniánem Ondřejem Skovajsou. V roce 2021 vyšla její čtvrtá kniha, provokativní román Co je ti do toho. Chystá další knihy a nové projekty, hudební, výtvarné a filmové. Solitérní a těžko zařaditelné je celé její dílo. Její poslední román Hyena (2021) je ostrou obžalobou alkoholismu a sebelítosti.
Česká spisovatelka s ruskými kořeny. Na FAMU vystudovala obor scenáristika, na Konzervatoři Jaroslava Ježka tvorbu textu a scénáře. Debutovala v nakladatelství Labyrint kritiky oceňovanou knihou Nechtěl jsem být Leninem (2012), na níž navázala další sbírkou povídek Padaná letní jablka (2015). Je také autorkou knižního rozhovoru Život a sochy Olbrama Zoubka (2013). V roce 2021 jí v nakladatelství Labyrint vyšla třetí povídková kniha Ženy, které potřebují muže. Její povídky vyšly v překladech maďarsky, německy, španělsky a ukrajinsky. S rodinou žije nedaleko Prahy.
Anna Luňáková je autorkou zatím dvou publikací: experimentálního románu Tři! (Dauphin, 2020) a básnické skladby Jen ztratím jméno (Malvern, 2020). Na konci roku 2021 chystá k publikaci překlad románu francouzského filosofa André Gorze (orig. lettre à d. histoire d'un amour) a na jaře roku 2022 knihu pro mladé čtenáře a čtenářky Atlas babiček (Viriditas). Pracuje jako moderátorka na Vltavě (pořad Artcafé), dále jako literární redaktorka revue Prostor a externí spolupracovnice Galerie Rudolfinum. Je doktorandkou na FF UK na oboru Francouzské literatury a literatury frankofonních zemí.
Dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. Je členkou Českého národního symfonického orchestru. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za čtyři roky společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí. V roce 2018 následovaly romány Johana (spoluautorky Pavla Horáková a Alena Scheinostová) a Hodinky od Ašera. V roce 2020 vyšla její poslední kniha Soběstačný.
Dora Kaprálová se narodila roku 1975 v Brně. Vystudovala na JAMU dramaturgii a scenáristiku. Knižně debutovala divadelní hrou Výšiny (2002), prozaicky novelou Zimní kniha o lásce (2014). Mezitím vydala knižní rozhovor s Květou Legátovou Návraty do Želar (2005) a v nakladatelství Druhé město román Berlínský zápisník (2016). Ve stejném roce obdržela Česko-německou novinářskou cenu za rozhlasový esej a Cenu Mileny Jesenské za reportáž. Roku 2019 vydala v témže nakladatelství povídkovou knihu Ostrovy. Pro letošní rok 2022 je naplánované vydání nové povídkové knihy a knihy pro děti v nakladatelství Baobab. Její knihy a texty jsou přeloženy do němčiny, maďarštiny, srbštiny, angličtiny, polštiny, chorvatštiny či ukrajinštiny. Žije s dcerami v Berlíně.