Klára Goldstein


Básnířka, publicistka, literární historička. Vystudovala bohemistiku na FF UP v Olomouci, zabývá se např. českou meziválečnou poezií nebo osobností a tvorbou Pabla Nerudy a její recepcí v československém prostředí. Autorka sbírek Milíře (Weles, 2016), Kenotaf (Host, 2018), Falkenfrau (Host, 2021), za kterou byla nominována na Magnesii Literu, Deště Maierniggu (Odeon, 2022) a monografie Pokus o nekonečného Nerudu (FF UP, 2019). Příležitostně překládá, věnuje se rovněž redaktorské činnosti. Od roku 2020 přispívá svými sloupky do internetové odnože časopisu Host, H7O. Časopisecky publikovala např. v Hostu, Tvaru, A2, Welesu, Aluzi, iLeGaLitu, Textech, DR ad. Organizuje literární a literárně-hudební večery (Valašské Meziříčí, Olomouc). Její básně byly přeloženy do španělštiny, galicijštiny, angličtiny a polštiny.

9 otázek

pro Kláru Goldstein

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na každém a na všem, co vnáší do tohoto světa solidaritu, slušnost a vzájemný respekt.


Kdy jste byla naposledy šťastná?

I když je to někdy těžce rozpoznatelné, téměř v každém dni je něco, co nese jiskru štěstí.


Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

Pablo Neruda, Federico García Lorca, Octavio Paz, Bertold Brecht, Goethe, Italo Calvino...


S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

S Muminkem. A možná taky se zeměměřičem K.


Kdybyste mohla prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

Neviditelná města Itala Calvina.


Kterou svou knihu máte nejradši?

Každá se narodila v nějaké jiné životní etapě, která byla zásadní pro můj vývoj, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu, takže z toho důvodu asi všechny stejně. I když o něco intenzivnější je ten vztah vždycky k textu, který aktuálně vzniká.


Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

Tragédie, kterým je třeba čelit a zázraky, které je třeba s úžasem přijímat.


Kým (nebo čím) byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Očima svého muže nebo kočkou.


Proč píšete?

Něco mě žene ke stálému ohledávání světa zvenčí i zevnitř a psaní je jeden ze způsobů, jak se toho procesu zhostit, jak se v něm – alespoň pomyslně – ukotvit mezi okamžiky, dějinami, emocemi a slovem.