Děkujeme:
Vojtěch Vacek se narodil roku 1993 v Praze. Je jedním z organizátorů mezinárodního festivalu Den poezie a knihovníkem Domu čtení Městské knihovny v Praze. Básně a bajky publikoval v literárních časopisech, novinách a antologiích. Vydal básnické sbírky Schopní jsou ti s chlopní (2015, edice H_aluze) a Měňagon (2021, Pavel Mervart), za který obdržel Cenu Jiřího Ortena. Jeho básně byly přeloženy do několika jazyků. Je členem umělecké skupiny naHajana.
Na bezstarostném cvrkotu a na těch, díky nimž ho slýchávám. Na molovi, kterého jsem se právě rozhodl nezabít.
Teď. Štěstí je v mém životě bod, do něhož se vše svažuje.
Kazuo Ishiguro, Michal Ajvaz, Walt Whitman, Petra Strá, Jan Křesadlo… Uvádím konkrétní jména, protože mě u podobných otázek baví konkrétní jména číst. Tohle jsou ti, kteří zasáhli přesně.
To by k ničemu nevedlo...
V novele Zenónovy paradoxy z knihy Tyrkysový orel od Michala Ajvaze.
Mám rád obě.
Čas.
Planetou s obrovitým zobákem, bující životem a se spoustou sympatických měsíců. S výhledem na opalizující slunce, které příjemně hřeje.
Stále je co objevovat.
Děkujeme: