Jan Spěváček a Aleš Kauer

Jan Spěváček (1982) pochází ze Žďáru nad Sázavou, nyní žije v Jihlavě. Studoval v Praze a Olomouci. Přes den nejraději pije čaj z Nepálu (naučil to i Kauera). Živí se jako učitel, content creator a text scissorhand. Miluje svoji ženu a své dva syny. Je rád, že se z Jihlavy dosud neodstěhoval Aleš Kauer – Adolescent až na věky! – sleduje, jak mládne až k miminku.

Aleš Kauer (1974) je rodák ze Zábřehu na Moravě, který se usadil s přítelem-hercem Zdeňkem v Jihlavě. Zde provozuje nakladatelství Adolescent a živí se jako grafik. Když ho zrovna nebolí hlava, pije čaj z Nepálu (naučil ho to Spěváček). Ačkoli se z Jihlavy málem odstěhoval, stále zde zhudebňuje Magory a spol., přičemž odmítá stárnout a chová se přesně jako Benjamin Button.

9 otázek

pro Jana Spěváčka a Aleše Kauera

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

JS: Na lidech. A na poezii života.
AK: Na blízkých lidech, kterých je čím dál méně. Záleží mi na této planetě.

Kdy jste byl naposledy šťastný?

JS: Před chvílí. A zase za chvíli budu.
AK: Kupodivu dovedu být permanentně šťastný. Přestože je svět kolem mě tak krutý. Poslední dobou se tedy spíš divím tomu, že to stále zvládám.

Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

JS: Ta/ten, kterého zrovna zaujatě čtu.
AK: U spisovatelů mě zajímají i jejich činy nad rámec psaní a také jejich charakter. Okruh se rázem radikálně úží! Mám také rád mladé zaujaté a začínající autory. Konkrétní být nechci.

S jakou literární postavou byste si chtěl něco začít?

JS: S Janem Zábranou v jeho Celém životě. A stačilo by mi začít si povídat.
AK: Mnohem raději bych se setkal s konkrétními umělci, než s jejich postavami. A mnohem víc než spisovatelé mě zajímají tvůrci s širším záběrem. Velice rád bych navštívil Warholovu Factory, potkal se tam s Lou Reedem, Mickem Jaggerem, s Basquiatem, Patti Smith, Ginsbergem... Rád bych se kupříkladu potkal s Yoko Ono a zaječel si s ní.

Kdybyste mohl prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

JS: V Příběhu o lásce a tmě od Amose Oze. Zažít Jeruzalém 30. až 40. let.
AK: V některých básních Walta Whitmana je mi dobře.

Jakou svou knihu máte nejradši?

JS: Každou trochu. Ale Periskop je nejvíc můj, protože jsem do něj Alešovi Kauerovi mohl trochu kecat. I esteticky.
AK: To je jak s dětmi. Všechny.

Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

JS: Poznání, že nejsem na světě sám a že každý člověk vnímá sám sebe jako makrokosmos.
AK: Jsem dobrý pozorovatel. Takže všechno kolem mě. Věci negativní i pozitivní, ten neustálý protipohyb, balanc...

Kým (nebo čím) byste chtěl být, kdybyste nebyl sám sebou?

JS: Chtěl bych být ženou. A přitom abych to byla zase já.
AK: Rozhodně nikým jiným. Chci být sám sebou. Chci žít teď. Všechny jiné možnosti mě absolutně děsí.

Proč píšete?

JS: Odpovím citátem Jana Zábrany: „Člověk netvoří ze štěstí, základem tvorby je úraz.“
AK: Píšu minimálně. A jen tehdy, když si myslím, že to má smysl. Po dobrém textu se cítím jak po zápase. Nápor endorfinů je opojný.

Děkujeme: