Anna Luňáková

nar. 1993

Anna Luňáková je autorkou zatím dvou publikací: experimentálního románu Tři! (Dauphin, 2020) a básnické skladby Jen ztratím jméno (Malvern, 2020). Na konci roku 2021 chystá k publikaci překlad románu francouzského filosofa André Gorze (orig. lettre à d. histoire d'un amour) a na jaře roku 2022 knihu pro mladé čtenáře a čtenářky Atlas babiček (Viriditas). Pracuje jako moderátorka na Vltavě (pořad Artcafé), dále jako literární redaktorka revue Prostor a externí spolupracovnice Galerie Rudolfinum. Je doktorandkou na FF UK na oboru Francouzské literatury a literatury frankofonních zemí.

9 otázek

pro Annu Luňákovou

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na našem klanu, na blízkosti beze slov.

Kdy jste byla naposledy šťastná?

Inu...

Kdo je Váš oblíbený spisovatel?

Thomas Bernhard.

S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

Švejk.

Kdybyste mohla prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

Určitě by to byla kuchařka asijské kuchyně, ideálně japoských specialit. Na rozdíl od nekonečných dobrodružství a zvratů, které jsou přirozenou součástí běhu věcí tohoto světa, bych se mohla oddávat obžerství.

Jakou svou knihu máte nejradši?

Tu velkou, poslední knihu, která bude vždy na příchodu.

Co (nebo kdo) vás v životě nejvíc změnil/o?

Jednoznačně cestování, ať už pomocí paměti, snů, umění nebo po světě. A láska. Samozřejmě.

Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Člověk ničím není, člověk se permanentně stává. V rámci stávání-se-sebou neustále proměňuji i svou identitu i charakter i zájmy i názory i percepci, a tak vůbec všechno. Takže nechci být nikým / ničím, protože se tím stejně dřív nebo později stanu. A navíc, mám i tak dost práce...

Proč píšete?

Dnes je ve zvyku odpovídat: protože musím. Texty mi nedají spát. Já nevím, jestli musím. Něco jiného je psát, být pisatelem a něco jiného je publikovat, být spisovatelem. Jedno není lepší než druhé, ale obojí je obtížné a lehce návykové.

Děkujeme: