Radka Denemarková


prozaička
nar. 1968

Spisovatelka, literární historička, scenáristka, překladatelka německých děl. Jako dramaturgyně působila při divadle Na Zábradlí, kde spolupracovala s režisérem Petrem Léblem, o němž sepsala monografii Smrt, nebudeš se báti (Host, 2008). Debutovala románem A já pořád kdo to tluče (Petrov, 2005), následovaly Peníze od Hitlera (Host, 2006) či Příspěvek k dějinám radosti (Host, 2014). Je držitelkou řady prestižních literárních ocenění, například Usedomské literární ceny. Je překladatelkou držitelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové.

V roce 2019 ji vyjde román Hodiny z olova inspirovaný pobytem v Číně.

9 otázek

pro Radku Denemarkovou

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na pravdě. A na přátelích, kteří se nebojí v pravdě žít.


Kdy jste byla naposledy šťastná?

Letos? Když jsem dokončila během ročního pobytu v mém milovaném rakouském městě Grazu životní román Hodiny z olova. Když jsme slavila narozeniny v Kalifornii s dcerou Ester a synem Honzou a viděla, že mám najednou dva dospělé přátele. Chytré, zábavné, upřímné, vlídné, bez předsudků, otevřené světu a jeho nejrůznějším možnostem a podobám.


Kdo je Váš oblíbený spisovatel?

Obliba se mění s věkem. Stálicemi zůstavají Virginia Woolfová, Franz Kafka, F. M. Dostojevskij, Robert Musil. To jsou planety samy o sobě.


S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

S žádnou. Ony si začínají se mnou. Všechny. Ty, které čtu i ty, které si vymýšlím a o kterých píšu. Žijí v mé hlavě i po dokončení knih.


Kdybyste mohla prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

Bible, která lidstvu tak nebezpečně zúžila vnímání světa a rovnou určila lidi druhé kategorie. Ale jeden den nestačí.


Jakou svou knihu máte nejradši?

Všechny.


Co (nebo kdo) vás v životě nejvíc změnilo?

Narození dcery Ester a syna Jana. Pobyt v Číně.


Kým (nebo čím) byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Znovu Radkou Denemarkovou. Poznávám ji dlouho, ale stále má v sobě nekonečně podob, které mě překvapují a fascinují. Přes všechen pokrok a technologie a vědu si jsme stále neznámí sami sobě.


Proč píšete?

Talent si nevybíráte. Talent si vybral mě. Psaní je pro mě něco jako dýchání. Propátrávám si svět a dobu, která mi byla narozením přidělena.