Dora Kaprálová

Dora Kaprálová se narodila roku 1975 v Brně. Vystudovala na JAMU dramaturgii a scenáristiku. Knižně debutovala divadelní hrou Výšiny (2002), prozaicky novelou Zimní kniha o lásce (2014). Mezitím vydala knižní rozhovor s Květou Legátovou Návraty do Želar (2005) a v nakladatelství Druhé město román Berlínský zápisník (2016). Ve stejném roce obdržela Česko-německou novinářskou cenu za rozhlasový esej a Cenu Mileny Jesenské za reportáž. Roku 2019 vydala v témže nakladatelství povídkovou knihu Ostrovy. Pro letošní rok 2022 je naplánované vydání nové povídkové knihy a knihy pro děti v nakladatelství Baobab. Její knihy a texty jsou přeloženy do němčiny, maďarštiny, srbštiny, angličtiny, polštiny, chorvatštiny či ukrajinštiny. Žije s dcerami v Berlíně.

9 otázek

pro Doru Kaprálovou

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na laskavosti, svobodě, velkorysosti, na schopnosti rozhodnout se střízlivě, rázně a současně jemně. Na tom, aby takové zůstaly i moje děti a aby lidstvo nezpanikařilo, aby nám příroda odpustila a neodešla někam, kde jí bude líp.

Kdy jste byla naposledy šťastná?

Asi při psaní předchozí odpovědi. Žiju ale poslední roky v setrvalém pocitu vděku, jen na to občas zapomínám.

Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

Mění se to, a je jich příliš na to, abych všechny jmenovala, snad tedy aspoň: Flannery O' Connor, Lucia Berlin, Milena Jesenská, Ingeborg Bachmann, Etgar Keret, I.B.Singer, A.P. Čechov, Joseph Roth... Včera mě v letadle dojala novela Édouarda Louise Kdo zabil mého otce v překladu Sáry Vybíralové.

S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

Jako dítě jsem vášnivě milovala Olivera Twista. Dnes jsem ráda, že žiju ve skutečnosti, kterou si tu a tam bláznivě kořením vlastním psaním nebo četbou.

Kdybyste mohla prožít den v nějaké knize, která by to byla?

Vzhledem k tomu, že je mi nejlíp, když si čtu tragikomické knihy, pak asi v žádné. Pro mě je literatura nebešťansky nutný únik, ale čím jsem starší, tím víc žasnu nad skutečností a nechci žít v žádném románu... nechci asi zažívat ty beztak iluzorní konce knih.

Kterou svou knihu máte nejradši?

Tu, kterou jsem nedopsala a můžu o ní ještě snít...

Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

Děti.

Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Krávou, pasoucí se na horských loukách ve švýcarských Alpách. Mazlila bych se s telátky a poslouchala Bacha, kterého by hrál na violoncello italský pastevec kolem dvaceti (ale skončit na popravišti bych nechtěla) .

Proč píšete?

Protože když píšu, dostanu se občas do stavu, ve kterém chci setrvat už napořád. Je to rauš a je to štěstí. A vlastně je štěstí i to, že dokážu být spokojená i mimo okamžiky psaní.

Děkujeme: