Ewald Murrer

Byl zahradníkem na Pražském Hradě, kde se mimo jiné setkal s mnoha jinými zahradníky, s čalouníky, hasiči, sklenáři, instalatéry, zametači, šoféry, truhláři a dalším lidem v různé intenzitě pracujícím, dále s několika prezidenty, s jedním králem, jedním diktátorem, duchem císaře Ferdinanda I. a kocourem Vendelínem, čestným myšilovem palácových půd. Později se snažil živit všelijakou prací, která ho většinou nebavila, nejraději totiž píše básně. Vydal básnické knihy Zápisník pana Pinkeho (1990, 1993, 2018), Mlha za zdí (1992), Vyznamenání za prohranou válku (1992), Situace (1995), Sny na konci noci (1996), Nouzové zastavení času (2007), Tma se mne dotýkala (2018), Noční četba (2019 – kniha byla v roce 2020 oceněna cenou Magnesia Litera za poezii), Tajný sběrač levandule (2020), Zprávy tajnou řečí (2021), Hlasy ryb (2021), Fú (2021) a Čtení z ohně (2021). Když nepíše básně, dívá se z okna nebo se prochází v zahradách.

9 otázek

pro Ewalda Murrera

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na lásce, řekl bych, chtěl bych být člověkem nesobecky milujícím. Ovšem nějak mi to kazí ti, které bych chtěl milovat jako celek – tedy lidé. Takže nejsem všemilující, sobecky se soustředím na své nejbližší.

Kdy jste byl naposledy šťastný?

Vlastně jsem šťastný téměř setrvale, pokud mi to zrovna nekazí nějaká momentální patálie. Ale pocit štěstí vítězí – štěstí z nejbližších, kteří mne obklopují.

Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

Je jich hodně. Od dětství, kdy jsem začal číst, mne různí spisovatelé oslovovali a v různé míře fascinovali. U řady z nich mám pocit, že se jejich dílo stalo součástí mého vlastního já. Namátkou, jak si vzpomenu – pořadí zde tedy nemá žádný význam: Bruno Schulz, Jan Opolský, Robert Desnos, Christian Morgenstern, Gustav Meyrink, Ivan Blatný, Ray Bradbury, Giuseppe Tomasi di Lampedusa, Ladislav Fuks, Karel Hlaváček, František Gellner, Josef Váchal, Ladislav Klíma, Franz Kafka, John Kennedy Toole, Jan Vodňanský, Jaroslav Vrchlický, Gabriel García Márquez, Johannes Urzidil, Lewis Caroll, Jindřich Štyrský, Ivan Wernisch, Jonathan Swift, Gerald Durrell, Andrej Stankovič, Alan Alexander Milne, Adelbert von Chamisso, Rudolf Slawitschek, Jorge Luis Borges, Hans Sachs, Konstantin Biebl, Joao Guimaraes Rosa, Vítězslav Nezval, Angelo Maria Ripellino, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Rainer Maria Rilke, Jules Verne, Bohuslav Reynek, Jiří Orten, Stanislaw Przybyszewski, Michail Bulgakov, Ezra Pound, Johann Wolfgang von Goethe, Kóbó Abe, Vasko Popa, Alain-Fournier, Marcel Pagnol, Jakub Arbes, Isaak Emmanuilovič Babel, Gérard de Nerval, Jules Barbey d´Aurevilly, Axel Munthe, Charles Baudelaire, Italo Calvino, Josef Čapek, Maurice Maeterlinck, Alphonse Daudet, Vachel Lindsay, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, František Langer, Karel Jaromír Erben, Theodor Adalbert Field, Alfred Kubin, Jean Giono, Ephraim Kishon, Julien Gracq, Ivan Martin Jirous, Jaroslav Hašek, Heinrich Heine, Daniil Ivanovič Charms, Aldous Huxley.

S jakou literární postavou byste si chtěl něco začít?

S medvídkem Pú bych si chtěl začít dumavou procházku pestřenou zenovou rozpravou. A až bych ji zase skončil, šel bych navštívit Anastázia Kočkoráda…

Kdybyste mohl prožít den v nějaké knize, která by to byla?

Alain-Fournierovo Kouzelné dobrodružství – ovšem chtěl bych se nechat unášet tím proudem krásy ve vteřině střídané hrůzou jen jako pozorovatel, rozhodně bych nechtěl příběh Velkého Meaulnese sám prožít.

Kterou svou knihu máte nejradši?

Mám rád všechny. Některým někdy dávám přednost – to vychází z momentální nálady. Ovšem dalo by se říci, že nejvíc zaujatý jsem tou svou knihou, kterou právě píši.

Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

V životě jsem sám sebe nejvíce měnil já sám. Každé moje rozhodnutí, ať již dobré či špatné, mne vždy změnilo naprosto nenávratně.

Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl sám sebou?

Kdybych já byl kýmkoliv (čímkoliv), zase bych to byl já.

Proč píšete?

Nemohu jinak, slova na mne dorážejí neodbytně a neúprosně…

Děkujeme: