Děkujeme:
prozaička
nar. 1981
V červnu 2017 představila svou druhou prózu, povídkový soubor „Bílá zvířata jsou velmi často hluchá“, který vydalo nakladatelství Host. Pozornost si vysloužila svým debutem „Nícení“ (Fra, 2012).
Dlouhou dobu působila jako literární redaktorka ČRo 3 Vltava. Vystudovala Literární akademii v Praze. V roce 2007 se uvedla také jako dramatička rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem.
Na přátelství, na slovech, na zvířatech, na stromech… A osobně hlavně na tom, abych nikoho neuvrhla do neštěstí.
Mám to každý den – aspoň chvilku. Stejně jako se kumuluje neštěstí, kumuluje se štěstí. Štěstí a neštěstí jsou kolektivní, v mém případě odvozená od štěstí a neštěstí mých nejbližších i vzdálenějších bližních. Zvýšená empatie v podstatě nedovolí soustavnější pocit štěstí ani neštěstí.
Witold Gombrowicz, Franz Kafka, Robert Musil, Virginia Woolfová a Vratislav Kadlec.
Se Lvem Myškinem z Idiota a s Ulrichem z Muže bez vlastností. Nejlépe s oběma najednou.
Kniha léta od Tove Janssonové.
Ještě nemám moc na výběr… Asi obě. Ale teď tu novější, protože s ní žiju. Je to jako s lidmi. Až mě naštve, vrátím se k té první.
Pocit vnitřní svobody a psaní, které je na ní existenciálně závislé. A můj drahý muž (ale pak by otázka musela znít jinak).
Stromovým zvířetem.
Protože musím.
Děkujeme: