Kateřina Rudčenková

básnířka, prozaička, dramatička
nar. 1976

Jedna z nejosobitějších českých básnířek vystudovala Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor Tvorba písňového textu a scénáře) a Provozně-ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Poezii prvně publikovala v roce 1998 v Literárních novinách, dále publikovala básně, prózu, drama, fotografie a recenze v novinách a časopisech A2, Aluze, Host, Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Psí víno, Salon Práva, Souvislosti, Tvar aj. Vydala básnické sbírky: Ludwig (1999), Není nutné, abyste mě navštěvoval (2001) a Popel a slast (2004). Za sbírku Není nutné, abyste mě navštěvoval získala v roce 2003 německou básnickou Cenu Huberta Burdy udělovanou mladým východoevropským básníkům. Za čtvrtou básnickou sbírku Chůze po dunách (2013) získala cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Její básně jsou přeloženy do 20 jazyků. Za divadelní hru Niekur (2006) obdržela 2. místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2006, v roce 2008 ji uvedlo Divadlo Ungelt. Pracuje jako korektorka a redaktorka. Žije v Praze.

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na duševním klidu.

Kdy jste byla naposledy šťastná?

Naposledy v horách a u jezer pod Matterhornem.

Kdo je Váš oblíbený spisovatel?

Jane Bowles, Haruki Murakami, Hiromi Kawakami, Paolo Cognetti a spousta dalších.

S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

Cožpak jsem literární postava, abych si s nimi něco začínala?

Kdybyste mohla prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

Asi v žádné.

Jakou svou knihu máte nejradši?

Vždy tu, kterou zrovna píšu.

Co (nebo kdo) vás v životě nejvíc změnilo?

Nejspíš ztráty různého druhu.

Kým (nebo čím) byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Moudřejší, zkušenější, poučenější sama sebou.

Proč píšete?

Nejlíp to asi říká Bernard Noël ve svém eseji Zneuctění slov, že píšeme proto, abychom vymezili místo, o němž nikdo nebude moci rozhodnout, že nebylo.