Klára Vlasáková


Dramaturgyně, publicistka, literární kritička a scenáristka, též autorka textů pro děti a mládež. Autorsky spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem, pro které píše hry a dramatizované četby na pokračování. Kromě povídek, scénářů či rozhlasových her vytvořila s kreslířkou Juliánou Chomovou anglicky psaný komiks Magnus year X91 a podílela se na knize Divočina: Povídky pro Duhu. V roce 2020 jí vyšel románový debut Praskliny.

Díla: Praskliny (2020)

9 OTÁZEK

pro Kláru Vlasákovou

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na lidech. Na tom, abych v průběhu let nezahořkla a nezačala si připadat, že mě už nic moc nemůže překvapit. Na psaní.


Kdy jste byla naposledy šťastná?

Mám štěstí, že jsem se narodila do podmínek, ve kterých jsem mohla studovat a věnovat se tomu, co považuju za důležité. V tomhle ohledu jsem vlastně šťastná permanentně.


Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

Těch je celá řada. Nejde přitom o to, jestli jsou inspirující pro moje vlastní psaní, ale spíš, jestli mě nějak provokuje jejich přemýšlení coby čtenářku. Nedokážu je nijak hierarchizovat, tak bez ladu a skladu vyjmenuju pár těch, jejichž texty ve mně často něco zažehnou: Alice Munroová, F. M. Dostojevskij, Elena Ferrante, A. P. Čechov, Han Kang, Virginia Woolfová, Václav Bělohradský, David B, Margaret Atwoodová, sestry Brontëovy, Ľubica Kobová, Vladimir Nabokov, Astrid Lindgrenová, Franz Kafka, J. L. Borges, Kurt Vonnegut, Sylvia Plathová, Toni Morrisonová, Anne Sextonová, Audre Lorde, Jaroslav Seifert, Witold Gombrowicz.


S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

Když jsem před lety četla Vojnu a mír, měla jsem solidní crush na Pierra Bezuchova. Mým dlouhodobým oblíbencem je potom Ilja Iljič Oblomov.


Kdybyste mohla prožít den v nějaké knize, která by to byla?

Na Větrné hůrce. Málokterý román má tak silnou a znepokojivou atmosféru.


Kterou svou knihu máte nejradši?

Praskliny jsou můj románový debut, takže tady to mám poměrně jednoduché.


Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

Asi nedokážu přesně pojmenovat jednoho člověka nebo událost, ale schopnost právě nechat se měnit je pro mě dost důležitá a nerada bych ji někdy ztratila.


Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Myslím, že tohle je jedna z důležitých otázek pro autory a autorky – a právě během psaní je člověku dovoleno vyzkoušet si, jaké je pobýt v kůži někoho jiného. Nemusí to být ale vždycky nutně příjemný zážitek.


Proč píšete?

Protože je to pro mě nejupřímnější – a někdy vlastně jediný – způsob, jak komunikovat s ostatními.