Lenka Kuhar Daňhelová

Básnířka, prozaička, výtvarnice, překladatelka a organizátorka kulturních akcí. Pracuje jako tlumočnice a překladatelka z polštiny, slovinštiny, italštiny a francouzštiny. Od roku 2004 začala spolupracovat s mezinárodním literárním časopisem Pobocza (Krajnice), v letech 2005 až 2010 vedla jeho českou redakci a překládala pro ni poezii. Jako redaktorka kulturní rubriky pracovala pro časopis Navýchod. Je členkou Asociace spisovatelů a Obce překladatelů, porotkyní ceny Magnesia Litera za poezii (2018, 2019). Kromě dvou publicistických knih Nové Heřminovy – Neu Ebersdorf (2003), Jak žít s povodněmi (2005) vydala román Cizinci (2004), sbírku básní Neuvršćeno (2009), Pozdrav ze Sudet (2010), Její bolest (2012), Hořem (2014) a Jaká nesmrtelnost? (2020), za niž získala literární cenu Jantar. Své básně a prózu zveřejňuje v českých i zahraničních časopisech. Žije v Berouně u Prahy, kde se svým mužem Peterem Kuharem pravidelně pořádá mezinárodní literární festival Stranou - evropští básníci naživo.

9 otázek

pro Lenku Kuhar Daňhelovou

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na tom, abych nebyla sama sobě a jiným zátěží. A taky, abych dokázala zbytečnou zátěž včas rozpoznat a odhodit. Od toho se odvíjí všechno ostatní.

Kdy jste byla naposledy šťastná?

Okamžiky štěstí prožívám dost často – ne vždy si to ale v tu chvíli také uvědomuji. Stále se to učím.

Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

Jedno jméno? Na to není možné odpovědět!

S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

Bavilo by mě trávit čas s hrdinou autobiografického románu Pétera Esterházyho Harmonia caelestis, tedy vlastně s ním samotným – ovšem tu kocovinu z Opraveného vydání bych si raději nechala ujít.

Kdybyste mohla prožít den v nějaké knize, která by to byla?

Z dětství mám pár knih, jejichž obsah jsem se pokoušela „zhmotnit“ ve svém skutečném životě –nejsilnější záblesky mám z knihy Dva divoši od E. T. Setona. Naše světy se stále prolínají a splývají i teď, po tolika letech. Pořád v lese koukám po čarověnících!

Kterou svou knihu máte nejraději?

Z každé sbírky se nějak „vygenerovalo“ něco, co jsem na své cestě potřebovala dál a stalo se to mou nedílnou součástí.

Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

Myslím, že každý večer jde do postele spát jiný člověk, než který z ní ráno vstával.
Ale konkrétněji – měla jsem v životě štěstí na pár lidí, kteří mi v pravou chvíli pomohli přenést se přes svoje pochybnosti o sobě samé a současně mi ukázali, že nadání má každý člověk, důležité je ho ale rozvíjet, nepromarnit ho.

Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Mně se v mé kůži moc líbí a po jiné nepošilhávám. Často si říkám, jaké to je být kamenem, stromem nebo třeba jen buňkou.

Proč píšete?

Snad že se pokouším ohmatávat svět kolem sebe, vyznat se v něm, orientovat se lépe ve svých pocitech – a pokusit se s tím, co se mi podařilo zjistit, vyjít někomu naproti s nadějí, že se setkáme?

Děkujeme: