Simona Racková

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

Na lidech. A na tom, aby to celé mělo smysl.

Kdy jste byla naposledy šťastná?

Právě teď.

Kdo je Váš oblíbený spisovatel?

Už dlouho čtu hlavně současnou českou literaturu. V poezii mám oblíbené autory, v próze spíš jednotlivé knihy. Vždycky ráda, tedy se zvědavostí a napětím, čtu Jakuba Řeháka, Adama Borziče, Kamila Boušku, Petra Hrušku, Milana Děžinského, Olinu Stehlíkovou, Jitku Srbovou a ještě pár dalších básníků. Pokud jde o prózy, naposledy jsem se nemohla odtrhnout od těchto románů: Petra Soukupová – Nejlepší pro všechny, Petra Dvořáková – Dědina, Viktorie Hanušová – Houbařka.
Ze zahraničních autorů mám v posledních letech nejraději Alici Munroovou. Vždycky je mi líto, když dočtu recenzní výtisk a musím ho poslat dál 😊

S jakou literární postavou byste si chtěla nco začít?

Záleží na tom, co by to „něco“ mělo být. Ale už dávno jsem radši s lidmi než s literárními postavami. S těmi jsem intenzivně „prožívala dobrodružství“ hlavně v dětství – a vzpomínám na to dodnes.

Kdybyste mohl prožít den v jedné knize, jaká by to byla?

Žádná. Bylo by mi těsno v příběhu, o kterém vím, jak dopadne.

Jakou svou knihu máte nejradši?

Tu, kterou mám teprve rozepsanou a můžu o ní snít, uhadovat její možný tvar a průběžně ho proměňovat. Odmalička si totiž myslím, že nejlepší věc na světě je těšení!

Co (nebo kdo) vás v životě nejvíc změnilo?

Rozhodně mateřství. A taky ta okolnost, že mám dvojčata.

Kým (nebo čím) byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Naším kocourem. Ten si žije…!

Proč píšete?

Básně píšu od šesti let. Je to součást mě. Způsob, jak dát „něčemu“ nehmotnému tvar, a ještě u toho dost často překvapovat sama sebe.

9 otázek

pro Simonu Rackovou