Sylva Fischerová


Jedna z nejpozoruhodnějších básnířek své generace, prozaička, esejistka a klasická filoložka. Narozena v Praze, do 18 let však žila v Olomouci. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění závodních koní. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Její verše byly přeloženy do řady jazyků, tři knižní výbory vyšly ve Velké Británii a v USA, prozaická díla vycházejí v angličtině, němčině, nizozemštině, polštině a j. Dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy, kde také žije a přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. V roce 2020 jí vyšel povídkový soubor Tisíce plošin (Druhé město).

Díla: Zázrak (2005), Anděl na okně (2007), Egbérie a Olténie (2011), Pasáž (2011), Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012), Bizom aneb Služba a mise (2016), Světový orloj (2017), Kostel pro kuřáky. Pražské básně / A Church for Smokers. Prague Poems (2019), Tisíce plošin (2020)

9 OTÁZEK

pro Sylvu Fischerovou

Na čem (nebo na kom) Vám v životě záleží?

To je otázka, na kterou se anketně nedá odpovědět. Na čem – to zní moc zeširoka, na kom – samozřejmě na blízkých lidech. Snad konkrétně: zjistit, co dělat se svými hřivnami, aby člověk úplně neselhal.


Kdy jste byla naposledy šťastná?

Úlomky okamžiků – během jednoho dne ikskrát – totéž ovšem s pocity marnosti.


Kdo je Váš oblíbený spisovatel/spisovatelka?

Je jich celá řada, počínaje Homérem a Platónem, přes Petronia a Hölderlina až k Joyceovi, Ivanu Divišovi, Janu Zábranovi...


S jakou literární postavou byste si chtěla něco začít?

To bych se nejdřív taky musela stát literární postavou, což neplánuju.


Kdybyste mohla prožít den v nějaké knize, která by to byla?

V Bibli.


Kterou svou knihu máte nejradši?

S knihami je to trochu jako s dětmi – každé je jiné – a vždycky je to taky kus života. Takže je nebudu kádrovat.


Co (nebo kdo) Vás v životě nejvíc změnil/o?

Když mi bylo devět, umřel mi otec, doma, v sobotu ráno. Když jsem byla v osmém měsíci prvního těhotenství, umřela maminka. Takže smrti, smrti...


Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?

Je to se mnou tak, jak zpívá Visací zámek: „Nikdy jsem ale nechtěl být nikým druhým – všechny nás nakonec spolkne zem.“


Proč píšete?

Začala jsem s tím v dětství, a už jsem nepřestala. Obecně vzato píšu to, co bych si chtěla přečíst, ale nikdo to nepíše.